Proč se ta muškařská latimerie, ta živá zkamenělina, ještě připomíná, když už je jednou nohou na druhém břehu Řeky Života? Chce si snad ještě narychlo postavit pomníček? Takové myšlenky vám, moji milí přátelé muškaři, potáhnou hlavou hned jak zjistíte, že jednomu z prvních článků je bezmála 30 let a i ten poslední, už tenkrát napsaný jen „do šuplíku”, je téměř desetiletý. Sám sobě na to jen těžko odpovídám. Snad jsem chtěl v jakémsi souhrnu ukázat na jaké otázky jsme tenkrát hledali odpovědi, snad jsem chtěl neskromně na rybářském chodníčku zanechat viditelnější otisk .
......Sám nevím!
Buďte tedy shovívaví. Když už, tak zkuste konfrontovat svou muškařskou současnost s naší minulostí. Možná vás to přivede k tomu, že v té milé muškařině je stále ještě na co se ptát a hledat na to odpovědi. A tuhle dobrodružnou cestu poznávání vám chválím! O tom byla a je moje chvála muškaření.

Jaromír Kudlák