Proč se ta muškařská latimerie, ta živá zkamenělina, ještě připomíná, když už
je jednou nohou na druhém břehu Řeky Života? Chce si snad ještě narychlo
postavit pomníček? Takové myšlenky vám, moji milí přátelé muškaři, potáhnou
hlavou hned jak zjistíte, že jednomu z prvních článků je bezmála 30 let a i ten
poslední, už tenkrát napsaný jen „do šuplíku”, je téměř desetiletý. Sám sobě na
to jen těžko odpovídám. Snad jsem chtěl v jakémsi souhrnu ukázat na jaké
otázky jsme tenkrát hledali odpovědi, snad jsem chtěl neskromně na
rybářském chodníčku zanechat viditelnější otisk .
......Sám nevím!
Buďte tedy shovívaví. Když už, tak zkuste konfrontovat svou muškařskou
současnost s naší minulostí. Možná vás to přivede k tomu, že v té milé
muškařině je stále ještě na co se ptát a hledat na to odpovědi. A tuhle
dobrodružnou cestu poznávání vám chválím! O tom byla a je moje chvála
muškaření.
Jaromír Kudlák
Post skriptum
Svatý Petr mně zatím povolenku do věčných lovišť nevypsal, takže mohu ještě chvíli láskyplně přežehnávat muškovou udicí moji milou Bečvu a zamýšlet se, zda jsem to s tou chválou muškaření přece jen trochu nepřehnal. Ono se totiž mnohé v muškaření (a v tzv. sportovním rybaření vůbec) změnilo, kamsi pohnulo ….. a já si vůbec nejsem jistý, jestli to současné směřování je věci vždy ku prospěchu nebo někdy i trochu ke škodě.
Tak tedy vzniklo ještě pár článečků – většinou spíše „povzdechů” - a ty vám, moji milí, předkládám k zamyšlení.
Věnováno příteli Jaroslavu Zelenkovi.