OPRAVDOVÝ MUŠKAŘSKÝ KLUB

Před pár dny se mi dostala do ruky zajímavá publikace Yorkshire Fly-Fishers Club - The First 125 Years (1884-2009), která podrobně mapuje prvních 125 let od vzniku tohoto muškařského klubu. Listuji touto knihou a do prohlížení mi zní skvělá Knopflerova kytara – dokonale navozená atmosféra!

club

Hned na začátku vidím, že muškařský klub založil v roce 1884 rybář a spisovatel Thomas Evan Pritt. Ano, tentýž T.E.Pritt, jehož knihy Yorkshire Trout Flies (1885) a The Book of the Grayling (1888) byly zařazeny do The Flyfisher´s Classic Library.
V úvodu se autor brožurky Tony Graham vyznává z pocitu hrdosti, že klub nadále nese odkaz dědictví North Country a že on osobně se pořád může těšit z „bambusu a hedvábí“. I pro další současníky je velkou ctí, že jdou ve stopách svých předchůdců.
V dalších čtyřech kapitolách je popsána samotná historie klubu. V první se seznamujeme mimo jiné s vývojem tehdejší muškařiny jako rybářské disciplíny. Druhá kapitola je věnována rybaření na klubových vodách. Jsou zde např. uvedeny dobové záznamy úlovků lososů na slavné řece Eden nebo je zde popsáno vysazování pstruhů a lososů, mapky revírů apod. Ve třetí kapitole najdeme výčet nejslavnějších členů klubu v celé jeho historii. Kromě T.E.Pritta je zmíněn L.R.Hardy – příslušník slavné rodiny Hardy, F.M.Walbran, W.Nelson, H.H.Edmonds a další známá jména. Pro zajímavost, nedávno byl krátce členem klubu i rockový kytarista Eric Clapton. Ve čtvrté kapitole je popsána historie slavných výročních obědů klubu, které byly pořádány s několika přestávkami až do roku 2001. Tyto akce byly společenskou událostí, kde byli často ostatními oceněni významní a zasloužilí členové.
Z dnešního pohledu je pozoruhodné, že pravidla a principy stanovené zakladateli klubu jsou platná do současnosti…

--- --- --- --- --- --- --- --- ---

Po prostudování této útlé knížky se vynořuje hned několik otázek. Proč také u nás nemáme nějaký podobný, dlouhodobě fungující rybářský klub? Jednoznačnou odpověď nemám, spíše se nabízejí další otazníky… Proč jsme tu po roce 1989 nenavázali na tradici předválečných spolků? Nebo proč se po „revoluci“ alespoň neproměnil ČRS? Je trochu zarážející, že o pstruhových revírech a všech spojitých věcech rozhoduje i množina ne-pstruhových rybářů, kteří pochopitelně nemají na řešení problémů na těchto vodách patřičný zájem…
Žádoucí změna tedy neproběhla. Naopak se dá konstatovat, že poptávka po změnách zřejmě velká nebude. Kapři „nahoře“ si svůj rybník sami nevypustí a většině běžných rybářů současný stav asi vyhovuje. Co dodat? Slovy Ludvíka Vaculíka: „Dvaačtyřicet let nám zkazilo mysl…!“

Ovšem, nových klubů, které si říkají muškařské, je tu přehršel. Ale co je to vlastně za kluby? Jsou to kluby, které byly založeny za účelem závodní činnosti. Závodnický směr má nepochybně hlavní význam v tom, že závodníci neustále vylepšují rybolovné techniky. To je ale asi jediná pozitivní věc, kterou tyto kluby přinášejí. Na druhé misce je však více negativ. Jednostranný důraz na „sportovní“ stránku lovu de facto devalvuje rybáře-muškaře na pouhého lovce, což v širších souvislostech znamená stálé přelovování dané obsádky (závodníci přeci musejí „trénovat“…). Další věcí je docela obvyklé nepatřičné vysazování ryb před závody, tj. rezignace na respektování přírodních biotopů. O nežádoucím posilování ega jednotlivců ani nemluvě…
Všichni jsme přeci svědky dramatického poklesu kvality pstruhových revírů. Závodníci určitě nenesou hlavní vinu na tomto marasmu, ale nesporně svůj negativní podíl mají – morálně i prakticky…

Tradiční muškařské kluby jsou u nás vlastně ještě nenarozenou popelkou. Byly tady v posledních letech jisté pokusy založit kluby, které byly inspirovány zahraničními vzory (GFFC, MKKV). Bohužel, tyto snahy nějak vyšuměly do ztracena. Asi tu nemáme tolik muškařských osobností, které by se angažovaly s plným nasazením ve prospěch celku - bez očekávání, co to vynese… Potenciální základna muškařů sice kritizuje současné poměry, ale jedním dechem dodává, že není ochotna v tomto směru nic udělat. Co naděláme – potřebná reflexe chybí nejen v celé naší společnosti, tak i mezi muškaři!
Situace takových eventuálních klubů je ještě ztížena tím, že za současných právních podmínek nemohou uplatňovat základní rybářské právo – ryby chovat, chránit a lovit! Zatím je to výsada jen ČRS, potažmo územních svazů, minoritně i samostatných místních organizací. Je velmi žádoucí, aby zde nastala zásadní zákonná proměna a aby na tekoucích vodách mohly hospodařit různé subjekty. Současně však platí, že musí nastat i posun v myšlení muškařů! Je běžnou realitou, že rybáři dnes a denně nadávají na stav revírů, ale zároveň jim tento stav vyhovuje, protože lovit mohou téměř kdekoliv. Je to jistá schizofrenie, přestože se léta přesvědčujeme, že tento model hospodaření v praxi nevyhovuje. I tady platí, že vždy je něco za něco!
„Jak ale přesvědčit rybáře, že je nutné přihlédnout k dřívější praxi a vydávat P povolenky maximálně v poměru 15 povolenek na 1 ha revíru nebo ještě lépe 3-4 P povolenky na ha – jak to vlastně kdysi bývalo pravidlem?! To je vyzdvihovaná hlavní nevýhoda, která se týká modelu samostatně hospodařících MO, spolků či klubů. Zároveň je to však paradoxně velká výhoda, která může pozvednout současnou nízkou úroveň většiny pstruhových revírů."

Osobně věřím, že někdy v budoucnu přeci jen vznikne na pstruhových vodách vyvážený stav, kdy zde budou mezi nájemci vedle sebe třeba některé dosavadní MO, nově vzniklé muškařské kluby nebo i jednotlivci apod., jak je zvykem jinde. Asi ale do té doby uplyne v našich vodách hodně vody… Nutným předpokladem totiž také je odpovědnější přístup státu jako poskytovatele tekoucích vod. Současně i noví nájemci musejí pokročit v odborné přípravě, aby se svými záměry obstáli v rámci měnících se podmínek na pstruhových vodách.
Různorodost takových subjektů může být pak výhodou - snáze se tak vyhoví rybářům, kteří se např. rádi přetahují s vykrmenými granuláči nebo naopak těm, kteří preferují divoké ryby.


©Jaroslav Zelenka, prosinec 2012