Krize pstruhových revírů ? OVERFISHING!!!

Karlovarské muškařské fórum 2007


over

Overfishing, to je dlouholetá noční můra lidí, kteří mají co do činění s mořským průmyslovým rybolovem. A já tvrdím, že overfishing, česky, ale nepříliš přiléhavě bychom řekli „přelovování“, nadměrný odlov, že je i náš problém, problém rybářů, kteří se pohybují s  udicí po březích našich pstruhových revírů!

O overfishingu, hovoříme tehdy a jen tehdy, když zaznamenáváme (pochopitelně v horizontu řady let) při zvýšeném rybolovném úsilí stále nižší úlovky.

Zvýšené úsilí – co si pod těmito dvěma slovy představit: Vysoký rybářský tlak, stále dokonalejší technika a taktika lovu, „rybohodiny“, tedy čas ztrávený u vody aktivním lovem. A nižší úlovky? Pod tím, chceme-li věci pochopit, musíme rozumět snižující se hmotnost odlovených ryb – tedy malé a menší ryby.Tedy ne nutně méně ryb!

K tomuto neblahému stavu na mnohých našich pstruhových revírech skutečně došlo. Ale dříve, než nazdařbůh začneme kdeco a kdekoho vinit, pokusme se rozklíčovat jednotlivé příčiny toho stavu a pokusme se hledat cestu k minimalizaci jejich působení.

Ještě než přispěcháme s uspěchanými návrhy na opatření, navrhuji letmou exkurzi do – bohužel - pro mnohé neznámých vod, a tou je ekologie ryb. Dovolte mi citovat něco, co na některé zapůsobí jako jeden velký paradox, na jiné jako červený šátek na býka a co spustí lavinu nelichotivých komentářů:

Lovem, ovšem nikdy nadměrným, zlepšuje člověk stav populací ryb. Ryby, stejně jako ostatní živočichové potřebují určitou dávku potravy. Mladé ryby pro růst, dospělí jedinci k udržování při životě, ale už ne tolik k přírůstku. Převládají-li v populaci staré ryby, spotřebovávají zásoby potravy na úkor ryb mladých, jejichž růst se proto zpomaluje a úhyn zvyšuje. Odlov starších jedinců zvyšuje tedy naději mladších na přežití. Ti rychleji přirůstají a celková biomasa se zvětšuje. …Docházíme tedy k výsledku na prvý pohled paradoxnímu, který ovšem můžeme snadno vysvětlit zákony dynamiky populací: Za určitých podmínek zvyšuje odlov ryb celkovou biomasu populace, a to pro rozdílnou rychlost váhového přírůstku různě starých ryb.*) (Pozn.:Proč se asi v pstruhařstvích třídí ryby? „Sociální cítění“ mezi rybami totiž neexistuje!)

K čemu toto odbočení? Kdo sleduje na muškařských webových stránkách některé články, příspěvky a hlavně komentáře k nim, nabude dojmu, že odnést si a sníst rybu ze pstruhového revíru je neodpustitelný čin a že se tímto zařazuje mezi zavrženíhodné „masaře“. Takže se vytváří a šíří v našem muškařském mikrosvětě názor, mýtus, že jen revíry s vysoko nastavenou lovnou mírou ryb a revíry Chyť a pusť jsou „pětihvězdičkové“ a jsou cestou z krize.


Domnívám se, že tudy cesta nevede!

Vysoký rybářský tlak – to je prakticky neomezená možnost získání (a využívání) pstruhové povolenky. Zákon o rybářství č. 99/2004 a prováděcí vyhláška č.197/2004 k tomuto zákonu říkají toto: Cituji:


3) Stanovením maximálních počtů vydávaných povolenek na 1 ha vodní plochy rybářského revíru příslušný rybářský orgán reguluje rybářské využívání rybářského revíru tak, aby populace ryb, které jsou lovem nejvíce ovlivňovány, neklesly pod hranici porušení rovnováhy rybí obsádky. Zpravidla stanoví maximálně 15 celoročních povolenek v revírech pstruhových a 25 celoročních povolenek v revírech mimopstruhových. Dohodnou-li se uživatelé rybářských revírů na společné platnosti vydávaných povolenek nebo v případě, kdy je osoba uživatelem více rybářských revírů, lze maximální počty vydávaných celoročních povolenek se společnou platností na více revírech sčítat.


Jako příklad uvedu situaci naší MO Rožnov pod Radhoštěm hospodařící na necelých 30ha P revíru: Před zavedením krajského (dnes územního) hospodaření měla organizace hospodářským plánem stanovený nepřekročitelný limit sto celoročních povolenek. Dnes, dle platného zákona, jenom naše organizace může vydat 30x15, tj až 450 povolenek. A to nevzpomínám hosty - pstruhaře z ostatních MO, taktéž začleněných do územního hospodaření.

Tedy více než o 300% se zvyšuje rybářský tlak na revír, a to při jeho trvale se snižující odchovné kapacitě.


Stále dokonalejší technika a taktika lovu – svatý Petr ať je mi svědkem, že nechci brojit proti novým trendům v muškaření, ale každý mi potvrdí, že dnes umíme chytat i „ryby dna“ neskonale lépe a efektivněji než před lety, na které dnes vzpomínáme jako na doby hojnosti velkých ryb. Byly to ryby staré nebo rychle rostoucí? Tuto otázku nezodpovím, nemám podklady pro srovnávání a na tenký led dohadů a nepodložených kalkulací vstupovat nebudu.


Čas ztrávený u vody aktivním lovem – namítnete – a budete mít pravdu: proto jsme přece sportovní rybáři; chceme si u vody odpočinout, relaxovat, bavit se, lovit co nejdéle. Ale! Chytat a pouštět ryby, ať už proto, že nedosahují lovné míry, nebo proto, že jsme takoví „sportovci“, a výhradně lovíme podle zásady „Chyť a pusť“, kdy jdou počty ulovených a puštěných ryb během jedné docházky až do sta kusů, (můžete si ověřit v komentářích na některých webových stránkách), to je, a nezlobte se na mne, také hřebíček do rakve bonitě každého pstruhového revíru! I když budeme uvažovat tu vůbec nejnižší míru mortality ryb puštěných z háčku, která je podle výzkumu ichtyologů 3%, je to totéž, jako když odejde od vody tzv. „masař“ se dvěmi rybami v košíku. Vzpomínáte na ustanovení rybářského řádu, které zakazovalo (a zakazuje) „pokračování v lovu pro zábavu“?


Na závěr
Pokusil jsem se přiblížit základní rysy overfishingu na některých našich pstruhových revírech, ale nenaznačil jsem efektivní cestu jak neblahý trend úbytku větších pstruhů a lipanů zastavit. Mohl bych sice předpokládat, že vyplyne ze shora řečeného, ale na této trnité cestě čeká v záloze na takového odvážlivce příliš mnoho militantních fundamentalistů, bijců za „pravou etiku“……….. nestojí mi to za to!


*) Jean Dorst: Ohrožená příroda