PROČ?

"šuplík",září 2010

A zase je tady! To vtíravé - mé věčné "proč?"!
  Proč takovým tempem ubývá v mé milované Bečvě lososovitých ryb?
  Brát v potaz oficiální Výkazy o docházkách a úlovcích nemusí vést k relevantní odpovědi. Nepochybně přibývá rybářů, kteří ryby buď neberou nebo si sami od sebe zvýšili jejich lovnou míru. Ale pak by se musela Bečva pstruhy a lipany doslova hemžit! Bohužel je tomu právě naopak. Masaři s igelitkami plnými ryb? Kormoráni? Nenechte se vysmát! Na to až příliš dobře znám svůj úsek řeky. Budu tedy hledat další a další vysvětlení. Nebude těch možných příčin málo a všechna ta vysvětlení budou sice platná, ale budou jen dílčí. Ovšem každé z nich - jak by řekl statistik analytik - bude mít různou váhu. Ale protože příčiny působí často současně, mohou být za ten tristní stav skutečně odpovědné.

Ale je výčet příčin konečný?

Kdybych tak například znal podíl ryb z přirozeného výtěru v řece k rybám ať už sloveným někde (!) v chovných potocích nebo získaným nákupem z rybochovů, mohl bych spekulovat o genetických změnách, a to vlivem snad nějakým způsobem modifikovaného genomu (epigenomu) ryb chovaných v zajetí. Vždyť přece už před časem američtí ichtyologové zjistili, že s každou generací pstruhů, která je odchována v zajetí, klesá šance ryb na zplození potomstva po návratu do přírody o 40 %!
   A dále se ptám. Proč se tak dramaticky změnil poměr pohlaví pstruhů potočních ve prospěch samců? Mohou za to různé teploty vody na aparátech líhní (teploty zpravidla vyšší než bývá v přirozeném prostředí běžné) v určitém stupni embryonálního vývoje pstruha? Mohou snad za to látky, které, bohužel, dokonale neodstraní ani moderní čističky? Těchto, většinou syntetických organických látek už známe více jak tisícovku a stále se přichází na další. Jsou to totiž látky - souhrnně se jim říká endokrinní disruptory - které, jak už z názvu vyplývá, mají tu neblahou vlastnost ovlivňovat činnost žláz s vnitřní sekrecí a způsobovat například neplodnost, měnit pohlaví, ovlivňovat růst a jiné funkce organizmu. A nejen organizmu ryb našeho zájmu ale i jejich přirozené potravy - vodních ústrojenců. Jak se to může projevit v ekosystému po delší době, o tom můžeme zatím jen spekulovat. Nám starším z paměti ještě nevymizely vzpomínky na účinný insekticid DDT, který byl bezmála likvidační pro populace některých ptačích druhů.
   Je to vše důvod k zoufalství? Je to soumrak či dokonce konec muškaření v Čechách?
Člověku se chce jen rezignovaně přikývnout.
   Já vím, je to klišé, když řeknu "naděje umírá poslední", ale připusťme, že dlouhá a trnitá cesta k nápravě se může najít, umíme-li alespoň pojmenovat všechny ty naznačené příčiny krize pstruhových revírů. A to, i když zatím neznáme, jak jsem již řekl, jejich váhu.
   "Tonoucí se i stébla chytá" a proto bych si na závěr svého postesknutí dovolil citovat jednu pasáž z blogu Vítězslava Kremlíka nazvanou Rybář se musí umět narodit.

Severní část Pacifiku se totiž vždy asi 20-30 let otepluje a pak zase 20-30 let se ochlazuje. Současně s tím dochází i k oteplení či ochlazení planety jako celku. Příčinu PDO zatím prý nikdo nezná, ale tento cyklus probíhá už stovky a stovky let. Těžko z něj tedy vinit člověka. Odkud to víme? Od lososů. V polovině 90. let si N. Mantua a S. Hare všimli, že počet chycených lososů v severovýchodním Pacifiku pravidelně kolísá. V chladných letech 1947-1976 připlouvalo do řek v Oregonu hodně lososů. V následujícím teplém období (1977-1998) měli ale rybáři stále menší a menší úlovky. Pokud jste se narodil v severním Pacifiku do rybářské rodiny v 60. letech, byl jste odsouzen k tomu, že většinu života budete mít mizerné a mizernější úlovky. Tehdy si ochránci zvířecích práv vynutili zapsání lososa na seznam ohrožených druhů - protože o PDO nic nevěděli, mysleli, že za to může člověk. Dobrá zpráva je, že v následujících chladných desetiletích půjdou úlovky lososů zase nahoru.

   Myslete si o mně, co chcete, ale já na periodické kolísání početnosti populací věřím. Vzpomeňte jen na vrabce! Kolik jich za mých mladých let bylo! Pak jakoby vrabci vymřeli a dnes už je zase každý keř plný křičících vrabců.

   Jsem možná fantasta a chci věřit, že krize pstruhových revírů pomine, ale něco vstřícného pro to udělat musíme.